Východiska a účel: Fyzioterapeuti často používají translační mobilizační techniky jako intervenci u pacientů s omezenými rozsahy pohybu (ROM). Konkrétní experimentální podpora této praxe však chybí. Cílem studie bylo zhodnotit vliv simulované dorzální a ventrální translační mobilizace (DTM a VTM) glenohumerálního kloubu na abdukční a rotační ROM.
Metody: Pro tuto studii bylo použito 14 čerstvých vzorků zmrzlého ramene od 5 mužů a 3 žen (průměrný věk = 77,3 let, SD = 10,1, rozmezí = 62-91). Každý vzorek podstoupil 5 opakování DTM a VTM v rovině lopatky simulované systémem pro testování materiálu (MTS) v klidové poloze (40 abdukce v neutrální rotaci) a v koncovém rozsahu abdukce silou 100 N. Na každém vzorku bylo provedeno 5 opakování DTM a VTM v rovině lopatky. Abdukce a rotace byly hodnoceny jako hlavní výsledné ukazatele před a po každém provedeném mobilizačním postupu a monitorovány pomocí MTS (abdukce, 4 N m) a pomocí servomotoru připojeného k pístu aktuátoru MTS (mediální a laterální rotace, 2 N m).
Výsledky: Došlo ke zvýšení abdukčního ROM jak u DTM (průměr=2,10 , SD=1,76 ), tak u VTM (průměr=2,06 , SD=1,96 ) v koncové poloze. V klidové poloze nebyly po stejném postupu zjištěny žádné změny. Malá zvýšení byla zjištěna také u ROM laterální rotace po VTM v klidové poloze (průměr=0,90 , SD=0,92 , t=3,65, P=,003) a u ROM mediální rotace po DTM (průměr=0,97 , SD=1,45 , t=2,51, P=,026) v konečném rozsahu abdukce.
Diskuse a závěr: Výsledky ukazují, že postupy DTM i VTM aplikované v koncovém rozsahu abdukce zlepšily rozsah pohybu v abdukci glenohumerálního kloubu. Zda tyto změny povedou ke zlepšení funkce, nebylo možné určit z důvodu použití kadaverózního modelu.