Zneužívání v intimních vztazích: Vymezení vícenásobných
rozměrů a pojmů
Vera E. Mouradian, PhD
National Violence Against Women Prevention Research Center
Wellesley Centers for Women
Wellesley CollegeTermín „intimní vztahy“ zde maximálně zahrnuje jakýkoli romantický a/nebo sexuální vztah mezi dvěma osobami, které nejsou biologicky spřízněné, včetně vztahů na schůzkách nebo námluvách, vztahů, v nichž romantičtí partneři žijí ve společné domácnosti (kohabitace), vztahů, v nichž mají dvě osoby společné děti, ale formálně spolu již nemají romantický nebo sexuální vztah, a manželských vztahů. V ideálním případě jsou takové vztahy láskyplné a podporující, chránící a bezpečné pro každého člena páru. Bohužel někteří lidé sice tyto pečující a pozitivní potřeby svých partnerů alespoň po určitou dobu a přinejmenším na počátku vývoje vztahu naplňují, ale zároveň se chovají zneužívajícím způsobem, který jejich partnerům (a často i ostatním) způsobuje značnou citovou a/nebo fyzickou bolest a zranění. V extrémních případech zneužívající chování končí smrtí jednoho nebo obou partnerů a někdy i dalších osob. Zneužívání, které není smrtelné, může skončit ukončením vztahu. Často však zneužívání pokračuje nebo se zhoršuje i po skončení vztahu. K tomu může dojít bez ohledu na to, zda vztah ukončí jen jeden z partnerů, nebo zdánlivě po vzájemné dohodě.
Existuje několik typů zneužívání, které se vyskytují v intimních romantických vztazích. Často se stává, že se v jednom vztahu vyskytují dva nebo více typů zneužívání. Citové zneužívání často předchází fyzickému nebo sexuálnímu zneužívání ve vztahu, vyskytuje se s ním a/nebo po něm následuje (Koss et al., 1994; Stets, 1991; Tolman, 1992; Walker, 1984). Sexuální a nesexuální fyzické zneužívání se také vyskytuje společně v mnoha zneužívajících vztazích (Browne, 1987; Mahoney & Williams, 1998; Walker, 1984) a stejně jako u citového zneužívání jsou sexuální a nesexuální zneužívání často kombinovanými prvky jednoho zneužívajícího incidentu (Bergen, 1996; Browne, 1987; Finkelhor & Yllo, 1985; Russell, 1990; Walker, 1984).
Jak uvádí Tolman (1992), může být poněkud umělé oddělovat emocionální zneužívání od fyzických forem zneužívání, protože fyzické formy zneužívání způsobují obětem také emocionální a psychickou újmu a obě formy zneužívání slouží k nastolení dominance a kontroly nad druhou osobou. Je však také možné, aby se některý z těchto typů týrání vyskytl samostatně. K citovému týrání totiž často dochází bez přítomnosti jiných typů týrání. Navzdory určitému pojmovému a zkušenostnímu překrývání jsou tedy různé formy týrání oddělitelné i pojmově a zkušenostně. Navíc, ať už v dobrém či zlém, jsou výzkumnou komunitou často zpracovávány odděleně, ačkoli se tato praxe mění s tím, jak výzkum těchto témat dozrává a postupuje. Mezi kategorie zneužívání, které se vyskytují v intimních romantických vztazích, patří:
Emocionální zneužívání (nazývané také psychické zneužívání nebo agrese, verbální zneužívání nebo agrese, symbolické zneužívání nebo agrese a nefyzické zneužívání nebo agrese). Psychické/emoční týrání je různě charakterizováno jako „používání verbálních a neverbálních aktů, které symbolicky zraňují druhého, nebo používání výhrůžek, že druhému ublíží“ (Straus, 1979, s. 77); „chování, které může být použito k zastrašení oběti. . které nezahrnují použití fyzické síly“ (Shepard & Campbell, 1992, s. 291); „přímé způsobení psychické újmy“ a „hrozby nebo omezení blahobytu oběti“ (Gondolf, 1987) a „… probíhající proces, v němž jeden jedinec systematicky snižuje a ničí vnitřní já druhého“. Základní představy, pocity, vnímání a osobnostní charakteristiky oběti jsou neustále znevažovány“. (Loring, 1994, s. 1).
Psychologické/emoční týrání je považováno za důležitou formu týrání, protože mnoho žen uvádí, že je stejně škodlivé nebo horší než fyzické týrání, kterému jsou vystaveny (Follingstad, Rutledge, Berg, Hause, & Polek, 1990; Walker, 1984) a kvůli jeho roli při vytváření a udržování celkové dynamiky zneužívání ve vztahu (Boulette & Anderson, 1986; Dutton & Painter, 1981; Dutton & Painter, 1993; Loring, 1994; NiCarthy, 1982, 1986; Romero, 1985). Mezi chování považované za psychicky a/nebo emocionálně zneužívající patří mimo jiné:
Křičení
Urážky partnera
Padání na partnera nebo nadávky
Podceňování nebo zesměšňování partnera; urážení partnera
Znevažování nebo vysmívání se partnerovi před jinými lidmi
Snižování partnerova fyzického vzhledu nebo intelektu
Říkání věcí, které mají partnera rozrušit nebo zastrašit; chovat se lhostejně k pocitům partnera
Nutit partnera dělat ponižující nebo pokořující věci
Požadovat poslušnost vůči rozmarům
Přikazovat partnerovi/jednat s ním jako se sluhou
Zlobit se, když nejsou splněny domácí povinnosti, když chtěl nebo jak chtěl
Chovat se žárlivě a podezřívavě vůči partnerovým přátelům a společenským kontaktům
Shazovat partnerovy přátele a/nebo rodinu
Sledovat partnerův čas a místo pobytu
Sledovat partnerovy telefonní hovory nebo e-maily
Sledovat partnerovo chování a chování
Sledovat partnerovo chování a chování
Odcházení z místnosti během hádky nebo vášnivé diskuse
Nadávání a odmítání mluvit o nějakém problému
Přijímání rozhodnutí, která se týkají obou lidí nebo rodiny, bez konzultace s partnerem nebo bez dohody s partnerem
Přijímání rozhodnutí, která se týkají obou lidí nebo rodiny, bez konzultace s partnerem nebo bez dohody s partnerem
Přijímání rozhodnutí, která se týkají obou lidí nebo rodiny.
Zadržování náklonnosti
Vyhrožování odchodem ze vztahu
Dělání něčeho na zlost partnerovi
Zadržování zdrojů, jako jsou peníze
Odmítání podílet se na domácích pracích nebo péči o děti
Omezování používání telefonu partnerem a/nebo auta
Nedovolit partnerovi odejít z domu o samotě
Říkat partnerovi, že jeho pocity jsou iracionální nebo šílené
Navádět ostatní lidi proti partnerovi
Obviňovat partnera ze svých problémů a/nebo z jeho násilného chování
Bránit partnerovi v tom, aby se s ním stýkal
Vyžadovat od něj, aby se s ním stýkal
Vyžadovat od něj, aby se s ním stýkal partnera v práci nebo ve škole
Bránění partnerovi ve styku s přáteli a/nebo ve vídání se s rodinou
Bránění partnerovi ve vyhledání lékařské péče nebo jiného druhu pomoci
Házení předmětů (ale ne na partnera)
Bití nebo kopání do zdi, nábytku, dveří atd.
Třískání prstem nebo pěstí na partnera
Vyjádřování výhružných gest nebo obličejů
Vyhrožování zničením nebo ničením osobního majetku patřícího partnerovi
Vyhrožování, že použije fyzické nebo sexuální agrese vůči partnerovi
Nebezpečná jízda autem, když je partner v autě, jako vědomý záměrný čin s cílem zastrašit nebo zastrašovat
Používání partnerových dětí k vyhrožování (např.g., vyhrožování únosem)
Vyhrožování násilím vůči partnerovým dětem, rodině, přátelům nebo domácím zvířatům
(Tyto příklady vycházejí z položek různých nástrojů používaných k měření emoční agrese v romantických a rodinných dyádách, včetně nástrojů Follingstada et al, 1990; Hudson & McIntosh, 1981; Marshall, 1992a, 1992b; NiCarthy, 1982, 1986; Pan, Neidig, & O’Leary, 1994; Shepard & Campbell, 1992; Stets, 1991; Straus, 1979; Straus & Gelles, 1986; Straus, Hamby, Boney-McCoy & Sugarman, 1996; Tolman, 1989).
Ekonomické zneužívání. Mohlo by být považováno za podkategorii citového zneužívání, protože plní mnoho stejných funkcí jako citové zneužívání a má některé stejné emocionální účinky na oběti. Lze jej však odlišit tím, že se zaměřuje na to, aby obětem znemožnilo vlastnit nebo si udržet jakýkoli typ finanční soběstačnosti nebo zdrojů a vynucuje si materiální závislost oběti na násilném partnerovi (to znamená, že cílem tohoto chování je učinit oběť zcela závislou na násilném partnerovi, pokud jde o zajištění základních materiálních potřeb, jako je jídlo, oblečení a přístřeší, nebo o poskytnutí prostředků k jejich získání). Jedním z motivů ekonomického zneužívání však může být i snaha izolovat oběť od ostatních lidí (viz níže kategorie sociální izolace). Mezi chování, která mohou vést k materiální závislosti oběti zneužívání na jejím (nebo jeho) zneužívajícím (některá z nich jsou již uvedena v rozsáhlejší kategorii Emocionální zneužívání), patří mimo jiné to, když zneužívající strana:
Přijímá peněžní nebo investiční rozhodnutí, proti nimž by partner mohl mít námitky a která se týkají obou osob a/nebo rodiny, aniž by se s partnerem poradil nebo aniž by se s ním dohodl
Zadržuje zdroje, jako jsou peníze, nebo za něj utrácí velkou část rodinného rozpočtu. na sebe a nechává málo peněz na nákup jídla a placení účtů
Odmítá se podílet na domácích pracích nebo povinnostech péče o děti, aby partner mohl pracovat
Omezuje partnera v používání rodinného auta nebo jiného dopravního prostředku
Nedovolí partnerovi, aby se podílel na domácích pracích nebo péči o děti, aby mohl pracovat
Nedovolí partnerovi, aby se podílel na domácích pracích nebo péči o děti partnerovi vycházet z domu o samotě
Brání partnerovi v práci nebo mu zakazuje navštěvovat školu či školení dovedností
Narušuje pracovní výkon obtěžováním a monitorováním, jako jsou časté telefonáty nebo návštěvy na pracovišti (v naději, že partnera propustí, například).
Sociální izolace. I to lze považovat za podkategorii citového týrání, protože plní mnoho stejných funkcí jako citové týrání. Lze jej rozlišit podle toho, že se zaměřuje na narušení a zničení nebo oslabení podpůrné sítě oběti a činí oběť zcela nebo do značné míry závislou na zneužívajícím partnerovi, pokud jde o informace, sociální interakce a uspokojování citových potřeb. Sociální izolace oběti zvyšuje moc násilníka nad obětí, ale také chrání násilníka. Pokud oběť nemá kontakt s jinými lidmi, pachatel nebude mít takovou pravděpodobnost, že bude muset řešit právní nebo sociální důsledky svého chování, a oběť nebude mít takovou pravděpodobnost, že se jí dostane pomoci, včetně pomoci, která může vést k ukončení vztahu. Mezi zneužívající chování, která mohou vést k sociální izolaci oběti zneužívání (některá z nich již byla uvedena výše v rámci širší kategorie emočního zneužívání), patří např:
Žárlivé a podezřívavé chování vůči přátelům a společenským kontaktům partnera;
Odstrkování přátel a/nebo rodiny partnera
Monitorování času a místa pobytu partnera
Omezování používání telefonu a/nebo auta; nedovolení partnerovi vycházet z domu o samotě
Bránění partnerovi pracovat nebo navštěvovat školu
Působení, jehož cílem je poštvat ostatní lidi proti partnerovi
Bránění partnerovi stýkat se s přáteli a/nebo vídat se s rodinou
Bránění partnerovi vyhledat lékařskou péči nebo jiný druh pomoci; ohrožování života nebo blaha jiných osob, s nimiž by partner mohl být v kontaktu.
Fyzické týrání (nazývané také fyzická agrese nebo týrání; násilí nebo týrání ze strany intimního partnera; manželské, domácí, manželské nebo seznamovací či dvořanské násilí nebo týrání). Fyzická agrese v kontextu intimních vztahů byla definována jako „čin provedený s úmyslem nebo domnělým úmyslem způsobit druhé osobě fyzickou bolest nebo zranění“ (Straus & Gelles, 1986). Jedná se o chování, jehož cílem je přinejmenším způsobit oběti dočasnou fyzickou bolest, a zahrnuje relativně „drobné“ činy, jako je plácnutí otevřenou dlaní, a závažné násilné činy, které vedou ke zranění a/nebo smrti. Může k němu dojít jen jednou nebo sporadicky a zřídka ve vztahu, ale v mnoha vztazích je opakované a chronické a v průběhu času se stupňuje co do četnosti a závažnosti.
Fyzické týrání zahrnuje mj:
Plivnutí na
Plácnutí nebo udeření otevřenou dlaní
Plácnutí (nehravé)
Drápnutí
Tlačení; strkání; chytání
Kroucení nebo ohýbání rukou
Tahání za vlasy
Údery pěstí nebo pěstí
Házení předmětů po partnerovi
Údery tvrdými nebo ostrými předměty
Kopání; kousání (nehravě)
Házení nebo mlácení tělem partnera o předměty, stěny, podlahy, vozidla, na zem apod.
Tlačení, strkání nebo tahání partnera ze schodů nebo z jakékoliv vyvýšené plošiny či výšky
Řezání; opaření nebo popálení
Přinucení osoby vystoupit z jedoucího vozidla
Svržení nebo svázání partnera za účelem jeho omezení proti jeho vůli
Zamčení partnera v místnosti, skříni, nebo jiném uzavřeném prostoru
Škrcení nebo rdoušení
Mlácení
Pokus o utopení
Ohrožování zbraní
Pokus o použití zbraně proti partnerovi
Skutečně použití zbraně proti partnerovi
(Tyto příklady vycházejí z položek různých nástrojů používaných k měření fyzické agrese v rodinných dyádách a z výzkumu domácího násilí a násilí na schůzkách, včetně Gondolf, 1988; Gray & Foshee, 1997; Hudson & McIntosh, 1981; Makepeace, 1986; Marshall, 1992a, 1992b; Pan, Neidig, & O’Leary, 1994; Shepard & Campbell, 1992; Straus, 1979; Straus & Gelles, 1986; Straus, Hamby, Boney-McCoy, & Sugarman, 1996; Tjaden & Thoennes, 2000).
Sexuální zneužívání. (Tato kategorie zahrnuje znásilnění v manželství a znásilnění partnerem, který s vámi chodí nebo s vámi žije. POZNÁMKA: Chování uvedené v této kategorii může být zaměřeno i na jiné osoby než na romantické partnery a spadalo by také pod širší definice sexuálního napadení, incestu a znásilnění. Další informace o tomto tématu naleznete zde v článku Přehled znásilnění a sexuálních útoků, který napsal Dean Kilpatrick, nebo zde v článku Mary Kosssové Prevalence znásilnění, nebo se podívejte na článek Patricie Mahoneysové o znásilnění v manželství či na články Kim Sloteové a Carrie Cuthbertové o sexuálních útocích ze strany intimních partnerů napříč kulturami v sekci International Perspectives na těchto webových stránkách) Sexuální zneužívání zahrnuje chování, které spadá pod právní definice znásilnění, a dále fyzické útoky na pohlavní části těla a kladení sexuálních požadavků, které jsou partnerovi nepříjemné (Marshall, 1992a; Shepard & Campbell, 1992). Byl také definován jako zahrnující „… sex bez souhlasu, sexuální napadení, znásilnění, sexuální kontrolu reprodukčních práv a všechny formy sexuální manipulace prováděné pachatelem s úmyslem nebo domnělým úmyslem způsobit emocionální, sexuální a fyzické ponížení druhé osoby“ (Abraham, 1999, s. 592).
Sexuální zneužívání zahrnuje mj:
Požadování sexu, když si to partner nepřeje
Požadování nebo nucení partnera k sexuálním aktivitám, které jsou mu nepříjemné
Vynucování penetrace penisu jakéhokoli druhu (orální, vaginální nebo anální)
Fyzické vynucování sexuálních aktů jakéhokoli druhu (např, vyhrožováním zbraněmi nebo jejich použitím nebo vyhrožováním či použitím jiných prostředků ke způsobení tělesné újmy)
Použití předmětu nebo prstů na partnera při sexuálním styku proti jeho vůli
Použití alkoholu nebo drog na partnera za účelem dosažení sexu, když partner nebyl (a/nebo by nebyl) ochoten
Fyzické útoky proti pohlavní části těla partnera
Zasahování do antikoncepce
Netrvání na rizikových sexuálních praktikách (např. odmítání použití kondomu v případě známého nebo předpokládaného rizika pohlavně přenosné choroby)
Vynucená nebo vynucená účast na pornografii
Vynucená nebo vynucená sexuální aktivita v přítomnosti jiných osob, včetně dětí
Vynucená nebo vynucená prostituce nebo nekonsensuální sexuální aktivita s jinými osobami a/nebo kromě partnera
Vynucený nebo vynucený sex se zvířaty
Vynucená nebo vynucená účast na otroctví nebo jiných sadomasochistických aktivitách
(Tyto příklady vycházejí z položek různých nástrojů používaných k měření sexuální agrese v romantických dvojicích a z výzkumu znásilnění, sexuálního zneužívání a sexuálního zneužívání v manželství, včetně Koss & Gidycz, 1985; Koss & Oros, 1982; Marshall, 1992a, 1992b; Molina & Basinait-Smith, 1998; Pan, Neidig, & O’Leary,1994; Shepard & Campbell, 1992; Tjaden & Thoennes, 2000; Walker, 1984; Wingood & DiClimente, 1997).
Stalking. (Klinicky známé také jako obsedantní sledování. Tento typ chování může být zaměřen i na osoby, s nimiž pachatel neměl romantický vztah, a může zahrnovat i jiné motivy než sexuální nebo „milostné“ – zejména hněv, nepřátelství, paranoiu a bludy. Další informace o tomto problému najdete v článku Mindy Mechanics o stalkingu). Stalking je různě definován jako: „…vědomé a opakované sledování, obtěžování nebo vyhrožování. . . “ (Fremouw, Westrup, & Pennypacker, 1997, s. 667); „nevyžádané a nežádoucí chování iniciované žalovaným vůči žalobci, minimálně znepokojující, obtěžující nebo obtěžující, dva nebo více případů takového chování. . .“ (Harmon, Rosner, & Owens, 1998, s. 240); „. . . chování zaměřené na konkrétní osobu, které zahrnuje opakovanou vizuální nebo fyzickou blízkost; nekonsensuální komunikaci; ústní, písemné nebo implicitní výhrůžky; nebo jejich kombinaci, která by u rozumné osoby vyvolala strach (s opakovaným významem ve dvou nebo více případech)“ (Tjaden & Thoennes, 2000); a „úmyslné, zákeřné a opakované sledování a obtěžování jiné osoby, které ohrožuje její bezpečnost“ a „abnormální nebo dlouhodobý vzorec vyhrožování a obtěžování zaměřený na konkrétní osobu“ (Meloy & Gothard, 1995, str. 258 & 259).
Jako forma zneužívání intimního partnera je stalking často spojen s rozchodem nebo ukončením romantického vztahu. Některá chování zařazená do výše uvedených kategorií citového týrání, ekonomického týrání a sociální izolace, která se vyskytují jak v neporušených, tak v ukončených vztazích, však lze rovněž kvalifikovat jako stalkingové chování. Walker a Meloy (1998) navrhli, že pokud jde o intaktní intimní romantické vztahy, je stalking „extrémní formou typického chování mezi párem, které monitoruje, sleduje a nadměrně ovládá a vyvolává strach“ (s. 140). Výsledky Národního průzkumu o násilí páchaném na ženách (Tjaden & Thoennes, 1998) ukazují, že mnoho žen, které jsou pronásledovány intimními partnery (36 %), jsou pronásledovány svými partnery jak v průběhu vztahu, tak po jeho ukončení.
Stalking zahrnuje mimo jiné chování, jako např:
Tajné sledování a/nebo špehování partnera
Najímání někoho jiného, aby partnera sledoval nebo špehoval
Slovní vyhrožování partnerovi (implicitně nebo explicitně) prostřednictvím telefonních hovorů nebo zpráv na telefonním záznamníku, písemné nebo elektronické korespondence nebo osobně
Zasílání pohlednic, dopisů, dárků nebo jiných balíčků atd. do partnerova domu nebo kanceláře nebo ponechání takových věcí v partnerově domě, kanceláři nebo na či v partnerově vozidle nevhodným způsobem (tj, nepřiměřeně vzhledem ke stavu vztahu)
Objevování se na místech, která partner navštěvuje, a čekání, až ho partner zahlédne
Hrozba poškození nebo zničení osobní majetek partnera
Poškozování nebo ničení osobního majetku partnera
Odcizení partnera
Odcizení partnera nebo osoby blízké partnerovi
(Fremouw, Westrup, & Pennypacker, 1997; Harmon, Rosner, & Owens, 1998; Tjaden & Thoennes, 1998, 2000; Walker & Meloy, 1998).
Abraham, M. (1999). Sexuální zneužívání v manželstvích jihoasijských přistěhovalců. Violence Against Women, 5, 591-618.
Bergen, R. K. (1996). Znásilnění manželky: R.: Understanding the response of survivors and service providers [Pochopení reakce přeživších a poskytovatelů služeb]. Thousand Oaks, CA: Sage.
Boulette, T. R. & Andersen, S. M. (1986). „Kontrola mysli“ a týrání žen. The Cultic Studies Journal, 3, 25-34.
Browne, A. (1987). Když týrané ženy zabíjejí. New York: The Free Press.
Dutton, D. G. & Painter, S. (1993). The battered woman syndrome: effects of severity and intermittency of abuse [Syndrom týrané ženy: vliv závažnosti a přerušovanosti týrání]. American Journal of Orthopsychiatry, 63, 614-622.
Dutton, D. G. & Painter, S. (1981). Traumatic bonding: the development of emotional attachments in battered women and other relationships of intermittent abuse (Traumatická vazba: vývoj citové vazby u týraných žen a další vztahy s přerušovaným zneužíváním). Victimology, 6, 139-155.
Finkelhor, D. & Yllo, K. (1985). Licence ke znásilnění: Sexuální zneužívání manželek. New York: Holt, Rinehart, & Winston.
Follingstad, D. R., Rutledge, L. L., Berg. B. J., Hause, E. S., & Polek, D. S. (1990). The role of emotional abuse in physically abusive relationships [Úloha citového zneužívání ve vztazích s fyzickým násilím]. Journal of Family Violence, 5, 107-120.
Fremouw, W. J., Westrup, D., & Pennypacker, J. (1997). Stalking na akademické půdě: The prevalence and strategies for coping with stalking [Výskyt a strategie zvládání stalkingu]. Journal of Forensic Science, 42, 666-669.
Gondolf, E. W. (1988). Kdo jsou ti kluci? Toward a behavioral typology of batterers (K behaviorální typologii násilníků). Violence and Victims, 3, 187-203.
Gondolf, E. W. (1987). Evaluating programs for men who batter: problems and prospects (Hodnocení programů pro muže, kteří bijí: problémy a perspektivy). Journal of Family Violence, 2, 95-108.
Gray, H. M. & Foshee, V. (1997). Adolescent dating violence (Násilí páchané na dospívajících): Differences between one-sided and mutually violent profiles [Rozdíly mezi jednostrannými a vzájemně násilnými profily]. Journal of Interpersonal Violence, 12, 126-141.
Harmon, R. B., Rosner, R., & Owens, H. (1998). Sex and violence in a forensic population of obsessional harassers [Sex a násilí ve forenzní populaci obtěžovatelů]. Psychology, Public Policy, and Law, 4, 236-249.
Hudson, W. W. & McIntosh, S. R. (1981). The assessment of spouse abuse: two quantifiable dimensions [Posuzování týrání manželů: dva kvantifikovatelné rozměry]. Journal of Marriage and the Family, 43, 873-886.
Koss, M. P. & Gidycz, C. A. (1985). Průzkum sexuálních zkušeností: Reliability and validity (Spolehlivost a platnost). Journal of Consulting and Clinical Psychology, 53, 422-423.
Koss, M. P., Goodman, L. A., Browne, A., Fitzgerald, L. F., Keita, G. P., & Russo, N. F. (1994). No Safe Haven (Žádné bezpečné útočiště): Násilí mužů na ženách doma, v práci a v komunitě. Washington, D. C.: American Psychological Association.
Koss, M. P. & Oros, C. J. (1982). Sexual Experiences Survey (Průzkum sexuálních zkušeností): A research instrument investigating sexual aggression and victimization. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 50, 455-457.
Loring, M. T. (1994). Emotional Abuse (Citové zneužívání). New York: Lexington Books.
Mahoney, P. & Williams, L. M. (1998). Sexuální násilí v manželství: Prevalence, důsledky a léčba znásilnění manželky. In J. L. Jasinski & L. M. Williams (Eds.), Partnerské násilí: A comprehensive review of 20 years of research (pp. 113-157). Thousand Oaks, CA: Sage Publications.
Makepeace, J. M. (1986). Gender differences in courtship violence victimization [Genderové rozdíly ve viktimizaci násilím na dvoře]. Family Relations, 35, 383-388.
Marshall, L. L. (1992a). Vývoj stupnice závažnosti násilí na ženách. Journal of Family Violence, 7, 103-121.
Marshall, L. L. (1992b). The Severity of Violence Against Men Scales (Škály závažnosti násilí na mužích). Journal of Family Violence, 7, 189-203.
Molina, L. S. & Basinait-Smith, C. (1998). Revisiting the intersection between domestic abuse and HIV risk (Přehodnocení průsečíku mezi domácím násilím a rizikem HIV). American Journal of Public Health, 88, 1267-1268.
Meloy, J. R. & Gothard, S. (1995). Demografické a klinické srovnání obsedantních stoupenců a pachatelů s duševními poruchami. American Journal of Psychiatry, 152, 258-263.
NiCarthy, G. (1986, 1982) Getting free: A handbook for women in abusive relationships (Příručka pro ženy v násilných vztazích). Seattle, WA: Seal Press.
Pan, H. S., Neidig, P. H., & O’Leary, K. D. (1994). Rozdíly mezi muži a ženami a mezi agresorem a obětí ve faktorové struktuře modifikované škály Konfliktní taktika. Journal of Interpersonal Violence, 9, 366-382.
Russel, D. E. H. (1990). Znásilnění v manželství. Indianapolis: Indiana University Press.
Romero, M. (1985). Srovnání strategií používaných na válečné zajatce a týrané manželky. Sex Roles, 13, 537-547.
Shepard, M. F. & Campbell, J. A. (1992). Abusive Behavior Inventory: a measure of psychological and physical abuse (Inventář zneužívajícího chování: měřítko psychického a fyzického týrání). Journal of Interpersonal Violence, 7, 291-305.
Stets, J. E. (1991). Psychological Aggression in dating relationships [Psychická agrese ve vztazích při randění]: The role of interpersonal control. Journal of Family Violence, 6, 97-114.
Straus, M. A. (1979). Měření vnitrorodinných konfliktů a násilí: (CT) Scales: The Conflict Tactics (CT) Scales. Journal of Marriage and the Family, 41, 75-88.
Straus, M. A. & Gelles R. J. (1986). Societal change and change in family violence from 1975 to 1985 as revealed by two national surveys. Journal of Marriage and the Family, 48, 465-478.
Straus, M. A., Hamby, S. L., Boney-McCoy, S., & Sugarman, D. B. (1996). Revidovaná škála konfliktních taktik (CTS2): Vývoj a předběžná psychometrická data. Journal of Family Issues, 17, 283-316.
Tjaden, P. & Thoennes, N. (1998). Stalking v Americe: Findings from the National Violence Against Women Survey. Washington, DC: National Institute of Justice and Centers for Disease Control and Prevention.
Tjaden, P. & Thoennes, N. (2000). Prevalence and consequences of male-to-female and female-to-male intimate partner violence as measured by the National Violence Against Women Survey [Prevalence a důsledky partnerského násilí mezi muži a ženami a násilí mezi ženami zjišťované v rámci National Violence Against Women Survey]. Violence Against Women, 6, 142-161.
Tolman, R. M. (1992). Psychické týrání žen. In R. T. Ammerman & M. Hersen (Eds.), Assessment of family violence: A clinical and legal sourcebook (s. 291-310). New York: John Wiley & Sons, Inc.
Tolman, R. M. (1989). The development of a measure of psychological maltreatment of women by their male partners [Vývoj míry psychického týrání žen jejich partnery]. Violence and Victims, 4, 159-177.
Walker, L. E. (1984). Syndrom týrané ženy. New York: Springer Publishing Company.
Walker, L. E. & Meloy, J. R. (1998). Stalking a domácí násilí. In J. R. Meloy (Ed.), The psychology of stalking [Psychologie stalkingu]: Clinical and forensic perspectives, (s. 140-161). San Diego, Kalifornie: Academic Press.
Wingood, G. M. & DiClimente, R. J. (1997). The effects of an abusive primary partner on the condom use and sexual negotiation practices of African-American women [Vliv násilného primárního partnera na používání kondomů a sexuální vyjednávání afroamerických žen]. American Journal of Public Health, 87, 1016-1018.
.