- Péče o sebe
- Vztahy
- Probuzený život
Pocit je niterný. Přirovnávám ho ke zběsilému pádlování v obrovském temném oceánu, který nemůže najít pevninu. Není se čeho chytit. Je to propast nicoty, která se pro mě z velké části objevuje v noci, když se ocitnu sám po skončení cenného romantického vztahu. Propast mi krade spánek, podkopává mou sebedůvěru a posílá mě do stavu boje nebo útěku.
To, co prožívám, je podle psychoterapeutky Susan Andersonové strach z opuštění – prvotní a univerzální pocit, který má původ v pocitu odloučení a odpojení, který všichni zažíváme, když během porodu opouštíme bezpečí matčina lůna.
„Opuštění je pocit, že jsme opuštěni,“ říká Susan. „Je to pocit, který snadno vyvolá jakákoli zkušenost dospělého člověka, jež se podobá dřívějším obdobím tísně z odloučení. Prožívání rozchodu, ztráta zaměstnání, odmítnutí přítelem nebo dokonce ztráta smyslu života – to vše může připomínat původní trauma z narození a odloučení a zaplavit nás pocity, které se zdají být neúměrné spouštěcí události. V základu těchto prvotních pocitů se skrývá strach a stud – strach a stud z toho, že jsme nehodní a odhození.“
Susan říká, že pocity opuštění mohou vyvolat tak silné emoce, že vedou k sebepoškozování. „Trápení se může projevovat sebeuklidňujícím chováním,“ vysvětluje, „nebo rychlými řešeními, jako je přejídání, užívání alkoholu nebo spoluzávislé chování. Toto chování se může stát návykem a přerůst v zakořeněné vzorce sebepoškozování.“
Pokud nejsou problémy s opuštěním vyřešeny, mohou působit jako virus, který napadá tělo, mysl a duši a narušuje naši pohodu, sebeúctu a schopnost dosáhnout požadovaných cílů. Dalším důsledkem nevyřešeného opuštění je, že osoby, které jím trpí, mohou být přitahovány nedostupnými lidmi. „Pocity opuštění z minulosti implantují do mozku savců emoční vzpomínky,“ říká Susan. „Podmiňují nás pocity touhy po lásce, která zůstává stále nedostupná nebo přerušovaná, což způsobuje, že se stáváme jako laboratorní krysy, které se točí na tréninkovém kolečku a snaží se chytit nugety od citově nedostupného nebo přerušovaného partnera.“
Ještě horší je, že mohou plodit sebeopuštění, kdy trpící opouštějí sami sebe. „Lidé se vzdálí od svého citového jádra,“ říká Susan, „a projevují vzorce sebesabotáže, jako je prokrastinace, což narušuje jejich schopnost dělat pro sebe láskyplné věci.“
Aby Susan pomohla lidem léčit problémy s opuštěním, doporučuje Abandonment Recovery, program cvičení mysli a těla, který usnadňuje „terapii odloučením“. Terapie zahrnuje písemná a mluvená cvičení, která se zaměřují na vnitřní dítě (emoce), respektive na vnější dítě (sebe-sabotující chování) a na dospělé já (vyšší já). „Separační terapie mění pravidla hry,“ říká Susan, „protože dosud naše emoce splývaly s našimi vzorci chování, což nás činilo náchylnými k automatickému, maladaptivnímu sabotování obrannými mechanismy. Cvičení separační terapie nám umožňují oddělit naše reaktivní chování, aby se na ně dospělé Já mohlo zaměřit a nahradit je pozitivním, na cíl zaměřeným chováním, které se stane zdravým návykem.“
Klíčem k separační terapii je budování vztahu k sobě samému, který slouží jako vzor pro vztahy s ostatními. „Láska k sobě samému je předpokladem pro přijetí lásky od druhého,“ zdůrazňuje Susan. „Je také podnětem k projevení naší stále se rozšiřující schopnosti lásky vůči druhým a světu. Uzdravení opuštěnosti se nedosahuje pouze prostřednictvím emocionálního průlomu. Tím, že se naučíme pečovat o sebe pomocí sebeláskyplných činností, se naučíme pečovat o vztahy s druhými.“
Účastníci Susaniných seminářů si vytvoří nástroje, které si odnesou domů – průběžné ústní a písemné dialogy a každodenní akční plány, které postupně vedou k léčení prvotních zranění a překonávání hluboce zakořeněných vzorců opuštění. „Tyto nástroje vštěpují lásku k sobě samému, čímž zvrátí opuštění sebe sama,“ říká Susan, „a pomáhají nám dosáhnout našich nejdůležitějších cílů a snů, včetně zvýšení našeho ‚kvocientu lásky‘ ve světě. Nakonec si nemyslíme, jak se vymanit z opuštěnosti, ale jak se z ní vymanit.“
Když lidé začnou léčit dlouhodobé problémy s opuštěností, začnou vidět cestu k rozsáhlejšímu a šťastnějšímu životu. „Cítí naději,“ uzavírá Susan. „Uvědomují si, že následování této cesty jim pomůže konečně se odlepit od země a povede k hluboké osobní změně.“
Zjistěte více o programech Susan Andersonové Abandonment to Healing v Kripalu.
Portland Helmich zkoumá přírodní zdraví a léčení jako moderátor, reportér, spisovatel a producent více než 15 let.