Zrůdné zločiny Dorothey Puenteové – „paní domu smrti“

Poté, co byla Dorothea Puenteová dopadena na útěku za několik vražd, řekla novinářům: „Kdysi jsem bývala velmi dobrým člověkem“.

Dorothea Puente měla vzhled milé babičky a laskavou práci vedoucí penzionu plného nemocných a starších nájemníků. Ale jak se říká, zdání klame a nikdy nevíte, co se skrývá za zavřenými dveřmi.

Raný osobní a kriminální život Dorothey Puenteové

Dorothea Puenteová se narodila 9. ledna 1929 v Redlands v Kalifornii a byla umístěna do sirotčince poté, co oba její rodiče zemřeli, než jí bylo deset let. V pouhých 16 letech se Puente v prvním z několika manželství provdala za vojáka Freda McFaula. Měli spolu dvě dcery, ale Puenteová poslala jednu do Sacramenta a druhou dala k adopci. V roce 1948 potratila a manžel ji brzy poté opustil.

Její druhé manželství mělo trvat 14 bouřlivých let, v roce 1966 následoval sňatek s mnohem mladším Robertem Puente, jehož jméno přijala.

Dlouho předtím, než vyšel najevo skandál s vražedným penzionem, byl Puente zapleten do svého podílu na trestné činnosti. V padesátých letech byla odsouzena k ročnímu vězení za padělání šeků, ale po šesti měsících byla podmínečně propuštěna.

Poté byla v roce 1960 znovu zatčena za provozování nevěstince a odsouzena k 90 dnům vězení.

Po pobytu ve vězení začala Puente pracovat jako pomocná sestra pro seniory a poté se věnovala vedení penzionů.

V roce 1968 se Dorothea Puenteová rozvedla se svým čtvrtým a posledním manželem a převzala dvoupatrový viktoriánský penzion se 16 ložnicemi v Kalifornii, jen čtyři bloky od státního Kapitolu. A to i přesto, že tím porušila podmínku z předchozích trestných činů.

Teror v penzionu Dorothey Puenteové

Puenteová byla oblíbená u místních sociálních pracovníků, protože přijímala lidi, kteří byli považováni za „těžké případy“. Mnozí z nich byli vyléčení alkoholici nebo narkomani, duševně nemocní nebo násilničtí nájemníci. Většina z nich byla také starších, ve věku od 52 do 80 let, takže Puenteová za ně vybírala sociální dávky.

Ve skutečnosti si Puenteová ve skutečnosti nechávala od svého psychoterapeuta předepisovat léky na uklidnění, aby je mohla „omámit a zabít“, než jim proplatí šeky. V době, kdy Puenteová vedla penzion, vybrala od zemřelých nejméně 60 šeků na sociální zabezpečení.

V procesu, který měl následovat, byly oběti považovány za „stínové osoby“, protože byly okrajově bez domova a obvykle neměly v životě nikoho, kdo by si všiml, kdyby se ztratily.

Podezření se poprvé objevilo v roce 1988, kdy se ztratil jeden z Puenteho nájemníků Alberto Montoya. Montoya byl vývojově postižený a trpěl schizofrenií. Sociální pracovnice, která se zmizením zabývala, zpozorněla, když zjistila, že Puenteho penzion nemá licenci. Sociální pracovnice oznámila Montoyovo zmizení policii, která zahájila vyšetřování.

Puente vyšetřovatelům řekl, že pohřešovaný nájemník byl na dovolené, ale oni si všimli narušené půdy na pozemku a dostali povolení kopat. Puente však ještě nebyla považována za podezřelou, a když požádala, aby si mohla jít koupit kávu, dovolili jí to.

Skončila okamžitým útěkem do Los Angelos. Mezitím ve stejné době, kdy prchala, vyšetřovatelé rozkopali celý dvůr a objevili tělo 78leté Leony Carpenterové. Pak našli dalších šest mrtvol. Tehdy si policie uvědomila, jak strašná chyba byla, že ji nechala jít.

The Search For, Trial, And Prosecution Of Dorothea Puente

Dorothea Puente byla pět dní nezvěstná. V Los Angeles potkala v baru staršího muže a spřátelila se s ním. Naneštěstí pro ni ji muž poznal z televizních zpráv a nahlásil ji místní policii.

Puenteová, obviněná z celkem devíti vražd, byla letecky přepravena zpět do Sacramenta. Na zpáteční cestě řekla novinářům, že nikoho nezabila, a prohlásila: „Kdysi jsem bývala velmi dobrým člověkem“.

Vzhledem k pracným právním bitvám bylo Puenteové 64 let, když stanula před soudem, což bylo pět let po jejím prvním zatčení.

Po celou dobu procesu byla Puenteová vykreslována buď jako milý typ připomínající babičku, nebo jako manipulativní zločinec, který se přiživoval na slabších. Její právníci tvrdili, že je možná zlodějka, ale ne vražedkyně. Patologové vypověděli, že u žádné z mrtvol nebyli schopni stanovit příčinu smrti.

Prokurátor John O’Mara předvolal více než 130 svědků. Obžaloba uvedla, že Puenteová své nájemníky omámila prášky na spaní, udusila je a pak najala trestance, aby je pohřbili na dvoře. Dalmane, což je lék užívaný proti nespavosti, byl nalezen ve všech sedmi exhumovaných tělech.

Prokurátoři prohlásili, že Puenteová byla jednou z „nejchladnokrevnějších a nejvypočítavějších vražedkyň, jaké kdy země viděla“.

V roce 1993 byla Dorothea Puenteová po několikadenním jednání a patové situaci poroty (částečně způsobené její babičkovskou povahou) nakonec odsouzena za tři vraždy a dostala opakovaně doživotí.

Důsledky „paní domu smrti“

Ačkoli se během procesu s Puenteovou a po něm objevily otázky ohledně předpisů týkajících se péče o seniory, mnoho právních reforem se tehdy neuskutečnilo.

Penzion neodpovídal kalifornské definici zařízení komunitní péče, které vyžadovalo lékařský dohled a licenci ministerstva sociálních služeb.

„Tyto subjekty propadají,“ řekla tehdy Kathleen Lammersová, výkonná ředitelka Kalifornského právního centra pro dlouhodobou péči. „Ne každý, kdo je provozuje, je nekalý, ale nekalá činnost se může objevit.“

Dorothea Punteová zemřela ve vězení 27. března 2011 ve věku 82 let přirozenou smrtí.

Po seznámení s Dorotheou Punteovou, „paní domu smrti“, si přečtěte o nemocničním sériovém vrahovi známém jako „Anděl smrti“. Poté si přečtěte o Aileen Wuornosové, nejděsivější sériové vražedkyni v historii.