***Zvony = nadpřirozené kouzlo…
Od velmi dávných dob existuje v mýtech a legendách spojení mezi zvony, vodou a duchy. Voda byla vnímána jako živel, který spojuje svět živých a mrtvých. Duchové mohli navázat kontakt prostřednictvím vody a představa duchů vycházejících z moře by se nezdála nijak zvláštní. Věřilo se také, že duchové lidí, kteří zemřeli náhle nebo násilně nebo kteří nebyli řádně pohřbeni, nebudou mít klid a budou bloudit po zemi. To se týkalo i mnoha námořníků, kteří se utopili v rozbouřeném moři; jejich těla se často nikdy nenašla.
To mohlo pocházet z jejich používání v reálném životě, aby se zvonilo na dobré nebo zlé časy. Zvony se používaly při oslavách, například při svatbách, nebo ke svolávání lidí k modlitbě. Od keltských dob se věřilo, že obsahují magii. Keltští kněží házeli zvonky do řek, potoků nebo pramenů, aby se zbavili zlých duchů a voda byla čistá. V průběhu historie se zvony používaly také k signalizaci dobrých nebo špatných zpráv. Zvony se rozeznívaly při pohřbech nebo jako varování před nájezdníky či válkou. Zvonilo se dokonce i v době moru, aby lidé vynesli své mrtvé. Existuje mnoho příběhů o strašidelných zvonech slyšených na moři nebo v jeho blízkosti, které jsou téměř vždy znamením smůly nebo varováním před bouří či katastrofou.
Zvony se používají v nejrůznějších souvislostech. Zvony si pravděpodobně spojujete s náboženskou činností, a to právem, protože jsou často zasvěceny nějakému duchovnímu účelu. Zatímco některé Zvony jsou pouze dekorativní nebo plní nějakou neškodnou praktickou funkci, jejich vzhled a použití obvykle zahrnuje modloslužbu a magická kouzla. Hodnota tohoto studia spočívá v tom, že vám pomůže správně interpretovat vlivy známého světa kolem vás. O zvonech, zvonkohrách, rolničkách, cimbálech a gongách se běžně říká, že přinášejí štěstí, a často se používají k odhánění zlých duchů. Mohlo by zvonění zvonů skutečně uplatňovat duchovní sílu a umožňovat nějaký nadpřirozený vliv v přirozené oblasti.
Jakýkoli duchovní význam jakéhokoli zvonu pochází spíše od posluchače zvonu než od zvonu samotného. Příkladem jsou zvony zvonící v neděli ráno a v jiných obdobích týdne. Pro někoho jsou zvony výzvou k modlitbě a někdy je pro některé lidi zvonění v určitou dobu výzvou k určité modlitbě. Pro jiné, kteří slyší stejné zvuky, zvony prostě označují denní dobu a pro další jsou někdy jen nepříjemností, kterou je třeba snášet.
„ZVONY GEOGRAFICKY široce rozšířené a obvykle mají jasně vymezený kulturní status. Obklopují je legendy a hojně se vyskytují přesvědčení o jejich zvláštní moci přivolávat déšť nebo rozpouštět bouřkové mraky; mařit démony, pokud se nosí jako amulety nebo jsou umístěny na zvířatech, budovách či dopravních prostředcích; nebo přivolávat kletby a rušit kouzla. Představa o jejich očistných účincích je prastará, stejně jako jejich používání při rituálech, zejména v náboženstvích východní a jižní Asie. Číňané zvonili na zvony, aby mohli přímo komunikovat s duchy. Ve východní Asii je doznívající tón zvonu považován za duchovně významný. V ruském pravoslaví se Zvony obracely přímo k božstvu – proto je oba národy odlévaly obrovské, aby jim dodaly větší autoritu.
Zvony se před liturgickým použitím posvěcují. Zvony symbolizují ráj a Boží hlas. Mezi nejzákladnější a nejrozšířenější použití zvonů patří signalizace – označování významných bodů rituálu, svolávání k bohoslužbě, odbíjení hodin, oznamování událostí, radost, varování a smutek. Po celém světě se běžně setkáváme se zvoněním na dobytek a koně. „V lidové magii se mosaz používá k účinnému zahánění čarodějnic a zlých duchů. Předpokládá se, že ochrana je podobná té, kterou poskytuje železo. Používají se z ní různé druhy amuletů. Mosazné zvonky se zavěšují na krk koním, kravám a dalším zvířatům, aby je chránily před zlým okem.“ Hebrejci nosili půlměsíce, aby odháněli zlé oko, a na oděv si připevňovali zvonky, aby odháněli zlé duchy.
Ve středověku se věřilo, že nadpřirozený svět je velmi reálný a blízký. Pověrčiví lidé toužili po zvláštní ochranné moci a přisuzovali ji určitým předmětům, včetně Zvonků. Samotná církev používání Zvonů k zaplašení zlých duchů schvalovala, což zajistilo jejich přežití a rozvoj. Zvony se vlastně křtily a jednou pokřtěné měly moc odhánět zlá kouzla a duchy. Pro tuto víru bylo typické používání mrtvého zvonu, kterým se zvonilo u nedávno zesnulých, aby zlí duchové neobtěžovali jejich tělo.
Mrtvým zvonem se tedy původně zvonilo ze dvou důvodů:
** Za prvé, aby si vyžádal modlitby všech křesťanů za právě zesnulou duši;** za druhé, aby odehnal zlé duchy, kteří postávali u lůžka a v okolí domu a byli připraveni zmocnit se své kořisti nebo alespoň obtěžovat a děsit duši při jejím odchodu; zvoněním Zvonu se však zlí duchové bojí zvuků zvonů, a tak byli odháněni a duše jako štvaný zajíc získala náskok.“
Přechodový zvon – název pro zvon, na který se zvoní v kostele, když je člověk blízko smrti; říká se, že má za následek zaplašení zlých duchů, kteří jsou připraveni zmocnit se duše při jejím odchodu z těla. Ve středověku se někdy zvonilo na zvony, aby se zničily čarodějnice, protože se předpokládalo, že zvuk zvonů je vyvede z jejich nočního letu a jejich ďábelská kouzla se stanou neúčinnými. Zvonění Zvonů je také spojováno s pohřby, takže se mělo za to, že zvuky napodobující zvony předpovídají smrt. Takovým zvukem bylo zvonění poháru na víno, které muselo být zastaveno dříve, než skončila jeho ozvěna. Lodní zvony byly z této pověry vyňaty, protože signalizovaly čas a změnu strážní služby. Pokud však zvonily samy od sebe, jako třeba za bouře, někdo měl zemřít.
Tóny působí léčivě na naše tělo, uklidňují naši mysl a probouzejí ducha. Rezonance a vibrace zvuku uvolňují stres a emoční blokády v těle a uklidňují mysl. Zklidnění mysli rozšiřuje vědomé uvědomění a spojení s duchem. Větrné zvonkohry tak pomáhají posilovat spojení mysli, těla a ducha a přinášejí nám pocit klidu a pohody.
Čas je nástroj pro měření, ukazování a udržování času. Slovo „hodiny“ je nakonec odvozeno z keltských slov Clagan a Clocca, což znamená „zvon“. Pro horology a další odborníky termín „Hodiny“ nadále znamená výhradně zařízení s úderným mechanismem pro akustické oznamování časových intervalů zvoněním zvonu, soustavy zvonkoher nebo gongu.
Ve středověku se však od členů řeholních řádů očekávalo, že se budou v určitou dobu modlit. Nedodržování zbožných zvyklostí z důvodu zamračenosti nebo proměnlivého plamene nebylo přípustné. Mniši a jeptišky byli k modlitbě svoláváni zvonem. Brzy si někdo uvědomil, že propracovaný astronomický model není potřeba; stačil systém odbíjení hodin sérií zazvonění zvonu. Někdy poté lidé přidali číselník, který ukazoval hodiny pomocí ukazatele (ručičky). Podobný ukazatel pro minuty nebyl potřeba, dokud se výrazně nezlepšila přesnost hodin. Ačkoli první hodiny byly instalovány pro použití v náboženství, během několika let začali lidé měřit čas podle hodin, protože zvonění Zvonu bylo často slyšet nebo ciferník vidět po celé vesnici.
Agogo/ Gankogui se skládá ze dvou různě velkých přírubových Zvonů kuželovitého tvaru spojených na vrcholu. Každý zvon je vyroben ze dvou obloukových kusů železného plechu s výrazným zúžením, takže po svaření jejich okrajů vznikne hluboká kuželovitá nádoba. Větší zvon je přibližně dvakrát delší než menší. Vrchol každého zvonu je přivařen k rozšířenému konci podlouhlého kusu železa, který slouží jako rukojeť zvonu. K úderům na okraje zvonů se používá dřevěná hůl, která při hře na zvony vibruje nejenergičtěji. Hráč na Agogo/Gankogui drží rukojeť zvonu v jedné ruce, přičemž zvony směřují buď nahoru, nebo dolů. V druhé ruce drží hráč dřevěný tlouk, který se používá k úderům do zvonů v blízkosti jejich okrajů. Každý zvon vydává jeden základní tón, přičemž větší zvon má znatelně nižší tón než menší. Pokud je držen směrem dolů, může sedící hráč kromě toho, že nechá větší zvon zvonit plnou hlasitostí, také tlačit na stehno a dosáhnout tak jemných témbrových efektů.
Agogo/Gankogui se někdy označuje jako Ga-Kpe-Vi „kované železo nesoucí dítě“. Větší zvon je považován za rodiče menšího zvonu. Větší zvon Agogo/Gankogui je laděn přibližně o oktávu (Tin) níže než menší (Go) – Osoba hrající na Agogo/Gankogui musí mít vynikající čas a nesmí se nechat snadno rozptýlit.
Zvon Atoke/Apitua, známý také jako banánový zvon, je rozšířen po celé západní Africe. Je vyroben z ručně kovaného železa a připomíná malou loďku nebo, jak napovídá jeho další název, banán. Zvon se drží v dlani jedné ruky a zvuk se vydává údery kovovou tyčí. Zamyslete se nad charakteristikami spojenými se zvony. Obvykle byly spojovány s přenášením zpráv vzduchem a na velké vzdálenosti. Pročišťování vzduchu… změna frekvence ve vzduchu… jasná poselství spojená s proroctvím… to jsou hlavní, s nimiž se spojuji, pokud jde o Zvony.
Ve snu můžeme Zvony vidět, slyšet nebo obojí. Zvony jsou důležité pro mnoho náboženství a kultur na celém světě. Mohou být hluboké a zvučné, lehké a radostné, smutné nebo oslavné. Zvony už nevidíme a neslyšíme tak často jako v předchozích generacích, ale jejich symbolický význam má stále na mnohé z nás hluboký vliv. A i když se se skutečnými zvony v každodenním životě nesetkáváme tak často, stále máme kolem sebe abstraktnější zvony v mnoha podobách – zvonky u dveří, „vyzváněcí tóny“ na našich telefonech, budík apod.
Význam zvonu ve snu… Zvony nás vyzývají k modlitbě, takže ve snu mohou symbolizovat duchovní povolání nebo dokonce zvláštní zprávu, kterou se chystáme přijmout. Zvony používají městští zvoníci k oznamování důležitých událostí, takže ve snu můžeme slyšet Zvony, když se naše podvědomí snaží zajistit, abychom věnovali pozornost důležité informaci, kterou se nám snaží sdělit.
Zvony při svých největších oslavách signalizují konec války, nejvyšší svátek nebo svatbu. Snít o takových radostných Zvonech, jako jsou tyto, je nádherným znamením výjimečného a požehnaného přechodu. Může to být konec varovných částí naší vlastní osobnosti, znamení, že usmiřujeme hluboce zakořeněné vnitřní konflikty. Sny o takových oslavných Zvonech mohou znamenat posvátné spojení, splynutí naší protikladné mužské a ženské stránky. Tyto sny nám mohou připomínat to nejlepší, co znamená být naživu. Zvony mohou být radostné, oslavné nebo dokonce posvátné. Zvony však mohou být i varováním, výzvou k akci, voláním o pomoc nebo symbolem odchodu. Zvony pomáhají komunikovat mezi světem hmoty a světem ducha. Pokud se nám zdá o zvonech, měli bychom dbát na jejich poselství, ať už je jakékoli. Zvonění zvonu nebo zvonů může představovat doručení zprávy. Například zvonění školního zvonu vysílá zprávu, že začíná nebo končí vyučování. Zvonění kostelních zvonů vysílá zprávu, že došlo k významné události. Zvonění jemného Zvonu nebo zvonkohry může znamenat zprávu, které je třeba věnovat pozornost, ať už ve snu, nebo v reálném životě.
Ve společnosti a kultuře po celém světě mají Zvony mnoho významů a účelů. Zvony symbolizují začátky a konce. Zvony se rozeznívají na svatbách, pohřbech a při zahájení boxerských kol. Kostelní zvony svolávají lidi do kostela nebo na různé akce. Zvony oznamují, že je někdo u dveří nebo na telefonu, a varují nás, abychom nepřekračovali železniční trať. Zvonkohra cinkající ve větru nás může uvolnit a pomoci nám odhadnout rychlost větru. Zvony mají dokonce moc říct nám, co máme dělat! Budíky nám říkají, že máme vstávat, a školní zvonky nám říkají, že máme jít do třídy.
.