Kanonické právo je nejstarší nepřetržitý právní systém v západním světě. Jedná se o vnitřní právní systém katolické církve, který respektuje občanské právo, pokud není v rozporu s tím, co církev považuje za spravedlivé a morální. Současný Kodex kanonického práva byl vyhlášen v roce 1983 papežem Janem Pavlem II. Kodex z roku 1983 je revizí předchozího kodexu z roku 1917. Revize byla přímým důsledkem Druhého vatikánského koncilu (1962-65) a cílem procesu revize bylo převést učení Druhého vatikánského koncilu do Kodexu z roku 1983.
Kodex kanonického práva z roku 1983 obsahuje 1752 kánonů (zákonů) a tyto kánony pokrývají velkou část církevního práva, ale na jiných místech jsou uvedeny další zákony, normy, příkazy a pravidla. Druhý zákon či kánon kodexu z roku 1983 uvádí, že „z větší části“ kodex nedefinuje liturgické obřady ani způsob jejich slavení. Tyto normy se nacházejí na začátku oficiálních knih liturgických obřadů. Existují také předpisy vydané v rámci diecéze, které se dodržují v rámci této diecéze a které se mohou lišit od předpisů v jiné blízké diecézi (např. věk pro biřmování). Každý řeholní řád/kongregace má generální regule, které zahrnují mnoho pravidel pro vnitřní řízení řádu a ochranu jeho členů. Tato pravidla se nevztahují na členy diecéze, kteří nejsou členy řeholního řádu/kongregace nebo se jimi nechtějí stát.
První kánon (zákon) v kodexu z roku 1983 se může zdát trochu matoucí a týká se méně členů diecéze San Jose než druhý kánon (výše), který se týká nás všech. Přesto je první kánon velmi důležitý. Říká: „Kánony tohoto kodexu se týkají pouze latinské církve“. Latinská církev je ta, o níž se naprostá většina amerických katolíků může domnívat, že je synonymem katolické církve, ale univerzální katolická církev je větší než latinská církev. Existují projevy Všeobecné katolické církve východního obřadu, které jsou věrné papežské autoritě, ale samy se považují za církve. V geografických hranicích diecéze San Jose existuje pět východních katolických církví, z nichž každá má své vlastní biskupy mimo území diecéze San Jose, i když biskup ze San Jose má nad těmito církvemi stále dohled: Byzantská (rusínská) katolická církev, Melkitsko-řecká katolická církev, Syromalabarská katolická církev, Chaldejská katolická církev a Ukrajinsko-řecká katolická církev. Existují i další, ale ne v naší diecézi. V roce 1990 papež Jan Pavel II. vyhlásil Východní kodex kanonického práva, který obsahuje kánony pro tyto východní církve. Existují tedy dva kodexy kanonického práva s mnoha podobnostmi, ale Východní kodex byl potřebný k uctění odlišných tradic těchto východních církví, které jsou katolické, ale ne „latinské“. Doufejme, že to vysvětluje první kánon (zákon) v Kodexu kanonického práva z roku 1983.
Oba kodexy kanonického práva pokrývají mnoho oblastí církevní služby a mnoho zákonů je velmi pastoračních. Jsou zde oddíly o svátostech, farnostech, diecézích, katolickém vzdělávání, řeholních řádech, vlastnictví majetku, ochraně práv a církevních trestech – abychom zmínili alespoň některé. Oba kodexy kanonického práva jsou přístupné na internetu. K pochopení mnoha kánonů je nutný komentář (např. New Commentary on the Code of Canon Law, edited by Beal, Coriden, and Green, 2000). Nebo se můžete obrátit na kanonisty působící v tribunálu naší diecéze.
Nakonec poslední kánon Kodexu z roku 1983 je někdy označován jako Nejvyšší zákon církve. Poslední část tohoto závěrečného kánonu říká: „…je třeba mít před očima spásu duší, která musí být v církvi vždy nejvyšším zákonem.“
.